Debakl. To je jediné slovo, které může přijít na mysl, když se bude hovořit o tomto vánočním setkání. Ale nepředbíhejme…
Tak jako každý rok, i letos jsme se nemohli opomenout naši tradici vánočních dobrodružství a sezení se domlouvalo dlouho dopředu. Na rozdíl od loňského nočního hraní, tentokrát jsme si všichni našli čas ve dne a setkání se tak uskutečnilo v sobotu 28. prosince.
Protože mi přišlo, že mnoho vánočních sezení za poslední léta je situováno v Brně, navrhl jsem, že sezení bude u mě. Nahoře na to máme zařízenou „herní“ místnost, tak proč ne? Ačkoliv ona si za svoji roční herní existenci zapsala na vrub už několik postav (smrt Aylaris, ztrátu Mýtose, …), družiníci souhlasili. Kdo ví, jak by to celé dopadlo, kdyby se hrálo jinde…
Setkání začalo klasicky po deváté hodině ráno, kdy se ke mně všichni sjeli. Nejprve jsme trochu bilancovali nad uplynulým rokem. Událo se toho hodně. Dohrání dlouhého dobrodružství Ochránců Světla v džungli, představení DnDčka, dvě chaty a Majovo deskohraní. Velikým a zásadním mínusem bylo, že v plné sestavě jsme se za celý rok sešli pouze třikrát (to musíme zlepšit!) a také, že z těchto důležitých setkání ještě nejsou žádné zápisy (to musíme také zlepšit).
Poté jsme se pobavili o nových deskovkách, které jsme na Vánoce dostali (respektive zeptali jsme se Maji, co dostal… :)) a Majův nově nabytý Tash-Kalar společně s Vládci Tokia ve mně vzbudily nadšení. Jsou to hry, které určitě budeme hrát mnohokrát. Navíc v Tash-Kalaru bychom někdy mohli uspořádat turnaj.
Já jsem se vytasil se Samurajským mečem. Protože Bang! zná každý velice dobře, byla pravidla vysvětlená za chviličku a už se hrálo. Myslím, že mně se docela dařilo a Marek byl marnej. Prostě zatím běžný stav událostí... :)
Pak jsme přikročili k tomu hlavnímu. Pokračování dobrodružství, které jsme začali na chatě ve Velké Lhotě. Po krátkém zrekapitulování se družiníci vypravili podzemím dál a vstoupili do místnosti plné malých kousajících dráčků. S těmi si vyměnili prvních pár úderů, když jsme zjistili, že už je poledne a udělali jsme si přestávku na oběd.
Já jsem se šel naobědvat dolů, Jonáš s Jirkou k babičce (odkud dovezli spoustu cukroví), Maja k Líbě (odkud dovezl spoustu cukroví) a Markův obědový příběh neznám... :)
Znám ovšem příběh konce brindolské družiny. Ta po mnoha utracených schopnostech a léčivých vlnách dráčkům podlehla. A to tak, že úplně. Nezachránil se naprosto nikdo (Zerriksu nepočítám), takže velká slavná kampaň skončila naprostým fiaskem a to o to potupnějším, že se tak stalo na Vánoce. :(
Řešili jsme, co dál. Návrhy vrátit čas, přeskočit ono osudné střetnutí nebo začít jinde z jiného místa se mě a Majovi moc nezamlouvaly. (Ten se koneckonců hodně ošíval už v okamžicích, kdy jsem v souboji přimhouřil oko a rozdal několik „vánočních životů“ navíc.) Mohli jsme hrát nějaké deskovky, ale napadlo mě, že mám ještě nějaká malá dobrodružství vytištěná, takže se šla dobývat goblinní věž.
Tuto část nechám na popis Jonášovi, ale předešlu, že vše dopadlo mnohem lépe. I tak ale bylo vidět, že mnohým ještě nestihlo dojít to, co se stalo předtím…
Poté jsme si dali ještě pár her Samurajského meče, kde se mi zase tak trochu dařilo a Marek byl zase tak trochu marnej. Smůlu prolomil až v poslední hře, kdy hrál se mnou a to jsme vyhráli. :) (I když samozřejmě, že jako první, co udělal, bylo, že jako Šógun zaútočil na mě a já jsem byl pochopitelně Samuraj... :))
Popřáli jsme si vše nejlepší do nového roku a přejedeni cukrovím a dalšími pochutinami, rozjeli jsme se na všechny strany. Vánoční sezení bylo u konce.
Mně se líbilo. Jak vám? :)
|
|
