Ahoj, kluci!
Tak já vyjíždím už zítra. Jsem zvědav, jestli to bude stejně dobré jako vloni, ne-li ještě lepší! :)
Můj "osobní" program je, že budu asi ten "instruktor" u Magiců :) RPGčka oficiálně vést asi nebudu, ale neoficiálně můžu :)
Peťovi odpovím pěkně od podlahy!
Sobota 10:00 Turnaj Tash-Kallar
Tak na tohle, kluci, trénujete celý rok, ne? Kde jinde to zúročit, když ne tady teď?
Sobota 17:00 Turnaj Terra Mystica
Týý vole :)
Sobota 20:00 Turnaj Dominion
To mám zrovna Magic...
V pátek natrénujeme a v sobotu rozdrtíme :)
To jsi jistě pochytil z mých "vláčkových" recenzí. Učíš se rychle :)
Kdy by byl v pátek odjezd?
Asi myslíš v sobotu...
Jaké turnaje/přednášky zaujaly vás?
V podstatě asi všechny. Což představuje jistý problém... Uvidíme, co se stihne.
S pozdravem Petr K***
Proč tak škrobeně? Stačí prostě
Čágo belo, Peťo!
Už úvodní domlouvání slibovalo, že tahle akce bude prostě dobrá :) Pokud někam jedete s lidmi, se kterými si rozumíte, musel by v tom být zakopaný zesnulý Nikouš, aby to nebylo parádní. Sice jsem díky backupu Deskofobie měl vstup zdarma po všechny dny, nakonec jsme se domluvili, že z Brna vyjedeme v pátek. Pepa měl tedy denní náskok, což se později ukázalo jako moc dobré, protože nám spoustu her byl schopný vysvětlit.
Pátek, 17:30, čas vyrazit. Natankovat, vyzvednout Meťu, sjet do práce pro Peťu. A hle, Peťa nikde, před jeho prací není parkoviště. Prý MHD už nejezdí (Peťo, v 18 hodin končí která linka?). Tak sedíme v autě, parkujeme na zastávce a čekáme na Peťu. Lidi se na zastávce začínají srocovat, což nám dochází, že čas dochází. Nakonec i Peťa stihl.
Vyzvedli jsme Filipa ve Vaňkovce a vyjeli jsme směr Chotěboř. Pozorný čtenář neměl šanci postřehnout, ale tři kluci namačkaní vzadu na sedačce zaznamenali - vzali jsme s sebou Libu. Sice jen do Mezu, ale díky mému špatnému odbočení, kolonám a nehodě na dálnici, jsme se tam kodrcali docela dlouho...
Na parkovišti před hotelem jsme si našli snad poslední místo a mílovými kroky se drali na recepci. Těsně před vchodem mi volal PJ, kde že jsme.
A už jsme uvnitř. Proběhne správné okroužkování, já si odnáším Fate a jdeme si prohlédnout pokoj. Ten se nám zprvu nedaří najít, protože číslo 7 je mezi 6 a 8, ale dveře 7 se zdají být stejně schované, jako nástupiště 9 a 3/4 na Londýnském nádraží. Nakonec se tedy nerozpakujeme, zavíráme oči a vstupujeme rovnou mezi 6 a 8. A jsme tu. Komentáře pokoje, stejně jako stavby vynechám.
Našich 30 hodin na festivalu začíná. Nesmíme ztrácet ani minutu, potkáváme se s Pepikem a prohlížíme hernu. PJ se za čtvrtek naučil několik zajímavých her, které nám postupně představuje. Začínáme Tumbling Dice.
Je to sranda, ale je to pro čtyři a nás je pět a druhak, přišli jsme si zahrát přece jen něco jiného. Pepovi se moc líbí Istanbul, takže jsme zasedli u něj.
Je to svižná hra až pro pět hráčů, která má jednoduchá pravidla, ale vypadala, že poskytne hodně možností. Hráči jsou obchodníky a se svým vozíkem se snaží tu naložit, tu prodat zboží, ale hlavně, získat jako první cenné rubíny.
Do deskofobického bazaru zbývala už chabá dvacetiminutovka, takže jsme opět cvrnkli kostky a šli se podívat, jaké hry vymění majitele. Nakonec nás žádná neoslovila natolik, aby se usídlila u nás, kluky to přestalo v půli bavit a šli hrát, my s PJ jsme vydrželi až do konce. Peťa se ještě před koncem na aukci otočil a vydražil NoNo za 50 Kč. Jeho chyba :)
Bazar skončil kolem půlnoci, ale my měli ještě chuť vyzkoušet nějakou hru. Kostkový Bang!, čtyřikrát zahraný, nás utvrdil, že hrát se dá, ale odvaz to úplně není. King of Tokio nám v tomto připadá dotaženější, komplexnější, přitom ne složitější.
A aby toho nebylo málo, kolem druhé jsme skončili Infarktem. Sice jsem zabil 3 ze 4 protihráčů, kteří nepřežili moje neustálé paření, na následky nadváhy jsem nezvládl zastavit cukrovku a Meťa se stal vítězem.
Na pokoji jsme se potkali s jediným naším spolubydlícím a psychicky se připravili na zítřejší turnaj v Tash-Kalaru.
Ráno jsme vstali s Peťou kolem osmé. Peťa si do noci četl, já jsem sepisoval první den. Spánku nebylo moc, ale předzvěst jediného turnaje, který jsme hodlali absolvovat ve větším počtu - čtyři - nám nedal spát. Nechtěli jsme ostatní rušit, takže jsme sešli do herny. Před naším pokojem se rozvaloval na válendě RBX, dole v herně ležel jiný z účastníků. My jsme zamířili ke stojanům s hrami a jali se studovat pravidla. Uviděl jsem český Coup, takže jsem se pustil do něj.
Objevil se Meťa a my mohli rovnou vyzkoušet naučené. Hra neměla špatná pravidla, ale vypadala otřesně proti své anglické verzi. Navíc se v herně začaly spoilovat Hry o trůny, takže jsme se přesunuli do vedlejší místnosti. Pochopte. Já GoT přestal číst, dokud mi ten pán nezaručí, že to dopíše, než skončí svět. Sranda je, že jsem knížku přestal číst asi rok před začátkem seriálu, nebo déle? A teď ví i ňoumové mnohem víc jak já. Ono, mnohem je zavádějící, protože nové knížky ten děj prý moc daleko neposouvají. Obecně mám ale se spoilery problém. Nicméně tentokrát jsem to nebyl já, komu rozprava u vedlejšího stolu vadila. Tím lépe :)
Zrak nám při výběru dalšího hraní padl na Time’n’space. Hra mě oslovila při představení v Deskofobii, a když ji ti tři šikulkové vzali sem, neodolali jsme. Přelouskat anglická pravidla byl takhle po ránu ve třech trošku problém, ale nakonec jsme se do dvanáctiminutové verze pustili. Pro mě nejpozitivnější překvapení festivalu. Opravdu pěkná, rychlá, svižná a vizuálně přehledná hra. A tu kolem kvačil Petr. Koukl na nás a houkl na nás, že nám pravidla vysvětlí, jen připraví přednáškovou místnost.
A opravdu, jen co uvedl další přednášku - snad první sobotní - vrátil se k nám a vysvětlil nám plnou verzi. I na nás se tedy štěstí usmálo a alespoň s jedním ze slavné trojky z televize jsme měli tu čest. To s námi už byl PJ, takže jsme si zahráli plnou hru v plném počtu. Než Petr odešel, Peťa se ho zeptal, jestli vypíše turnaje. Petr mu řekl, že kdyby nevysvětloval pravidla, už by byly vypsané.
Zklamáním bylo, že turnaj v Tash Kalaru vypsaný nebyl. Turnajůchtivý Peťa se zapsal aspoň na Terru Mysticu a po domluvě s probudivším se Filipem jsme vyrazili nakoupit krmi. Jedli jsme v autě a probírali rodinné záležitosti.
Filip ozkoušel World of Tanks, zatímco my se naučili Malá velká království. Pak jsme uviděli PC verzi Galaxy Truckera a díky vstřícnosti Kreténa z CGE si ji i zahráli. Když už jsme se dali s Kreténem do řeči, slíbil nám donést novou rasu z Tash Kalaru, takže příští hra byla jasná. PJ mezitím hrál Stolní curling, ale pak jsme se bráši s Pepou i s Pepovým soupeřem sešli na Coup. Ve více hráčích to byla hnedka větší sranda.
A následovalo Tajemství Domu. V této detektivně Dixitovské záležitosti, největší spřízněnost se zesnulým projevil Filip, který ihned odhalil, čím, kde a kdo nebožtíka zabil. Smůla, či PJ tomu chtěl, že Peťa svému mrtvému klidu nedopřál.
A to už byla pátá hodina, která nás rozdělovala. Zatímco Peťa šel pokořit Terru Mysticu, my se zájmem sledovali, co se bude dít s Deskofobií další sezónu. Docela smutné vyznění nakonec ale utěšilo posluchače, že Deskofobie v dalším roce přece jen bude. Už deprimující zpráva však byla, že festival možná ne. Po přednášce jsme si dali Afterparty s chipsy u auta.
Pomalu začínal magicový turnaj, když Peťa skončil s turnajem na krásném 4. místě (hrála se jedna hra v pěti). Ke cti mu ale budiž, že narozdíl od protihráčů neměl zdaleka tolik nahráno. Nechali jsme si od profesionála na slovo vzatého - PJ - postavit balíky a zahájili turnaj. Mně se tedy opravdu nedařilo, ale Filip se Magicami uměl ohánět, takže nakonec bojoval o cennou výhru - obaly na karty.
Turnaj nás stál hodně, téměř jsme z něj dostali infarkt. Však taky Infarkt dostala hned potom většina z nás. Holt, když pařit, tak od Šumavy k Tatrám :)
PJ šel hrát Koncept a my uvažovali, co dál. Na jednu stranu jsme věděli, že už se blíží doba, kdy bychom měli dát světu DFL sbohem, na druhou stranu se nám ale tak ukrutně nechtělo… Nemohli jsme se shodnout na hře, rozbalili a zkusili ve třech Time’n’Space, ale chtěli jsme hrát něco všichni. Peťa chtěl hrát Tajemství domu, my Lewise a Clarka. Nakonec jsme zasedli u Coupu a zakončili jednou hrou Malých velkých království.
Smutné loučení a cesta do Brna. Díky objížďkám a mým orientačním schopnostem jsme jeli dvakrát kolem Jihlavy, ale za stálého deště a občasné mlhy jsme do Brna dojeli po třetí hodině ranní. Snad to nebyla poslední DFL!
maja
Co jsem si chtěl zahrát a nezahrál:
Origins
Lewis & Clark
Descent
Telepatie
Koncept
Co jsme hráli:
Tumbling Dice
Istanbul
Kostkový Bang!
Infarkt
Coup
Time’n’Space
Tash Kalar s rozšířením Ledového království
Tajemství domu
Malá velká království
Magic: the Gathering
A nyní bych si rád vyřešil něco ryze osobního.
Peťa si myslel, že tam nakráčí a ve všem mě pěkně vydrtí. Čísla ale hovoří jasně:
Tumbling Dice - Myslím, že první vyhrál Maja, tys byl hned v závěsu. Druhou jsem asi vyhrál já. Takže:
Pepa - Peťa 1:0
Istanbul - Jo, no.
Pepa - Peťa 1:1
Kostkový Bang! - Z her jsem měl dojem, že jsem umíral později.
Pepa - Peťa 2:1
Infarkt - Z her jsem měl dojem, že jsem umíral později. (I když tady vážně nevím.)
Pepa - Peťa 3:1
Coup - Z her jsem měl dojem, že jsem umíral později. (Každopádně umírat na ambasadora je lamismus.)
Pepa - Peťa 4:1
Time and Space - Časoprostorovým mágům já nikdy nenadržoval a vesmírný marketing mi nic neříká.
Pepa - Peťa 4:2
Tajemství domu - I když jsem se ti, Peťo, strašně moc snažil napovědět, byl jsi prostě marnej...
Pepa - Peťa 5:2
Magic: the Gathering - I když jsme přímo proti sobě nehráli, tak pořád jsme byli součástí stejného turnaje. A pohled na závěrečné "standingy" ukazuje, že...
Pepa - Peťa 6:2
Malá velká království - I když jsem vůbec nevěděl, co dělám, tak myslím, že jsem vyhrál s nějakými 15ti body.
Pepa - Peťa 7:2
Závěr je tedy jasný.
S pozdravem
Josef J***
|
|
