Setkání v sobotu 9. června se konalo u Jonáše v sestavě on, Pepa, Jirka a já. Smůla necelého osazenstva nás nepouští, ale se vztyčenou hlavou se o to pokoušíme dál.
Dopoledne jsme řešili spíše organizační věci, jako jsou prázdniny, GameCon, víkend na Jonášově chatě, aj., především ale tvorba nové postavy – Bryse.
Jednoznačně jsem byl za černou ovci. Termíny o prázdninách, abych na prstech pravého palce spočítal, hrát mistrovství světa v DrD se zdráhám. Sice jsem byl veřejně linčován a zostuzen (naštěstí jsem nemusel sundávat pásek jako při průchodu celního rámu na cestě do Ruska), ale hrát DrD tak nějak bezpříběhově se opravdu bojím. A tak jsme se pomalu přesunuli k hraní…
Podrobný zápis ze sobotního setkání dodám později, prozradím zatím alespoň kostru děje. Ve vesnici našich tří hrdinů bylo ráno rušno. Sarevok se vydal s výkupným sám, jak stálo v dopise, na místo setkání. Vilda a Firun se seběhli do hospody, když přijeli hraničáři. Ačkoliv přespolní pomoc nepřinesli, Firun se dozvěděl, že na severozápadě od vesnice viděli nějaké tábořiště. Vilda se seznámil s klukem, který přijel s hlídkou, nalákal ho, aby jim pomohl v jejich hledání, ale při příchodu po třech dnech domů zjistil, že jeho rodiče vzali z vesnice roha.
Skupinka tří kamarádů – Firun, Vilda a nový člen Brys – se vydává po stopách tábořiště. Brys sice není příliš bystrým společníkem, Vilda i Firun však doufají, že se jeho kvality ještě projeví.
Tábořiště nacházejí snadno, omračují hlídku a lstí zahání zbývajících deset osob na útěk. Omráčený hlídač však nejeví známky vědomí, ačkoliv smrt mu na krk ještě nešlape. To se však mění po noci strávené s roubíkem v puse, na sněhu, se svázanýma rukama.
Družinka se radí, co dál. Po prohledání zjišťují, že hluboká rána v týlu zabraňuje jasnému myšlení zajatce, Brys předpokládá, že už mu není pomoci. Po rozumné Firunově poznámce, že nechat toho nebožáka tady je jako ho zabít rovnou, se znavení společníci vrací do vesnice.
Když dotáhnou smyk se zraněným k jedubábě, překvapí je tam Sarevok s obvázanou hlavou. Vilda o ničem neví, jde rovnou domu. Sarevok Firunovi tajně vyjasňuje situaci, byl na místě určení, když za ním přišla Vildova matka. Zatímco mu nabízela pomoc, zezadu jej udeřil Vildův táta. Je jen štěstí, že Vildův táta, ač pomocník kováře, nemá takovou sílu, co synek stavitele Brys, a tak je sice Sarevok o 100 zlatých lehčí, ale myslí mu to dobře.
Ráno se jde znovu k jedubábě, která přivedla k vědomí zraněného loupežníka – jak se všichni při rychtářově výslechu dozvídají. Když ho pak ještě Firun, Vilda a Brys vyslýchají, dozvídají se vážné věci.
Patří ke skupině, která dostala od Janose (Jana?) z Kovdoru za úkol zajmout „paničku a amanta“. Vůbec měli za úkol škodit vesnicím, přičemž pokud někoho zajmou, měli kontakty na městské otrokáře. Což bylo osudným i rychtářově ženě a otci Sarevoka. Skupina je mnohem větší než deset osob, s nimiž měli tři kamarádi tu čest. Zásadní informací pro Vildu však je, že s kumpanií celou dobu spolupracovali trpaslíci z vesnice. Kvůli nějakým rodovým příbuznostem trpaslíkům z lupičské bandy.
To Vildu opravdu šokuje a po výslechu se vytrácí. Sarevok je zmaten. Firun přemýšlí, co si počnout dál, jak pomoct Fialčině mamince. A Brys se usmívá, protože tohle bude velké dobrodružství – nebo taky ne, pokud se rozhodne pokračovat v cestě za svým otcem.
Po GK systému jsme si ještě střihli jedno rychlé Carcassonne, kde musím přiznat, že spoustu rozšíření hře opravdu škodí a čisté solo Carcassonne je opravdu svižná a rychlá hra, která pobaví, pokud hráči hrají a neprotahují tahy – což se v naší sestavě snad ani stát nemůže.
Příští setkání nejpozději snad v srpnu na chatě, doufám, že však všichni!
|
|
