Po velmi vydařeném setkání na chatě nám nebylo souzeno se sejít hodně dlouhou dobu. Věci se daly do pohybu až 24. listopadu na odpoledním setkání u Marka…
***
Mýtos zamyšleně hledí na Grungův hrob nedaleko tábořiště, když tu ho vyruší jasné světlo na obloze prosvítající skrze koruny pralesních velikánů. Vypadá to jako nějaká pomalu se snášející hvězda. Poblíž ní se na obloze zjeví matná tvář Umoraxora – mistra materiální magie.
„Posíláme vám záchranný balíček,“ řekne bledá silueta, když v tom se z hloubi džungle vztyčí obrys velikého červa, který padající předmět spolkne.
Mýtos jenom smutně zakroutí hlavou a vzbudí ostatní. Ti se hned vyptávají, co se děje a o chvíli později hledí směrem k nebi, kde už jen září hvězdy – tvář je již pryč.
„Teď v noci pro ten balíček nepůjdeme,“ přemýšlí nahlas Mýtos, zatímco ulehá ke spánku. Na hlídce ho po zbytek noci vystřídá Ristridin. „A ráno... Ráno asi taky ne…“
*
Dalšího dne odpoledne prosekává Mýtos husté listoví, když tu náhle uslyší zvuky boje. Ostatním nenápadně pokyne, ať jsou potichu, a sám se vydá o kousek vpřed. Tam uvidí tři domorodce, s kůží černou jako noc, jak bojují proti bledým vytáhlým červům. Jeden z domorodců v tu chvíli dostane od červa zásah slizem přímo do obličeje a tak se Mýtos rozhodne jednat. Mávnutím ruky přivolá Ristridina s Aylaris směrem k sobě a sám skočí do víru boje. Společně s domorodci, jejichž dovednost v boji kopím musel Mýtos ocenit, a se střeleckou pomocí ze zálohy, udolají družiníci bílé červy poměrně snadno. Přesto ale prvnímu domorodci už není pomoci a druhý se po podobném nešťastném zásahu zmítá v křečích a od úst mu valí bílá pěna. Třetí z domorodců ukáže směrem do džungle a opakuje slova: „Xi Xao, Xi Xao.“ Ochránci Světla tedy nelení, vezmou zraněného domorodce do náručí, a pokračují za Xi Xaem (tak se mu později rozhodnou říkat) neznámým podrostem.
*
Ani ne o hodinu později se před nimi džungle rozestoupila a družiníci tak stáli před velikou palisádou z kůlů, která uprostřed chránila domorodou vesnici. Mrtvé hlavy naražené na některých kůlech nevěstily nic dobrého, přesto družina následovala Xi Xaa dovnitř.
Tam se několik domorodých bojovníků okamžitě svého zraněného druha ujalo a všichni ostatní (včetně žen a dětí) vylezli ze svých primitivních příbytků, aby si cizince prohlédli. Xi Xao začal divoce gestikulovat a pronesl řeč, které nikdo z Ochránců nerozuměl, přesto se zdálo, že jakési napětí opadlo a ani jedna ze stran tu druhou nebude považovat za nepřítele. To se s určitostí potvrdilo až po chvíli, kdy ze svého stanu uprostřed vesnice vystoupil starý vrásčitý šaman (jako jediného z bojovníků zdobilo jeho tělo tetování, barevné malby a mnoho náušnic) a poté, co si s Xi Xaem prohodili pár slov, pozval družinu dál.
*
„Už hodně dlouho sem nezavítat hodně oblečená muž,“ začal šaman. „Já Giwami,“ představil se, zatímco se družina ještě rozhlížela po jeho příbytku. Ten byl plný nejrůznějších fetišů – zvířecích drápů a oháněk zavěšených na provázcích u stropu, lebek a kostí válejících se na podlaze a peří tam i onde. Co bylo rozemleté v dřevěných miskách, to snad raději nikdo nechtěl ani domýšlet.
Družiníci, společně s Xi Xaem a šamanem, seděli na holé zemi kolem ohniště a také se představili.
„Jaký vítr vás sem zavát mezi bojovníky jaguára? Vy snad zabloudit?“ vyptával se šaman. V tom si družina uvědomila to, co bylo všem místním bojovníkům podobné. Všichni nosili bederní roušku z jaguára.
„To ne,“ osmělil se Ristridin. „My jsme na cestě do džungle. My chtít ještě dál,“ upřesnil a pokusil se přitom napodobit šamanovu lámanou obecnou řeč. Snad aby mu on lépe rozuměl.
„Dál už být jen smrt.“ Giwami se nepřítomně podíval do kruhu kamenů vytyčujících vyhaslé ohniště. „Ale pokud vy trvat na cestě, Giwami vám nebránit,“ dodal po odmlce. „Vpřed být bažina a Giwami vám dát průvodce.“ S těmi slovy vysvitla v Ristridinových očích jiskřička naděje. „Ale nejprve vy udělat něco pro nás.“ Jiskřička mírně pohasla. „Vy jste se byli ukázat jako dobří bojovníci, a proto to pro vás být snadné. Půlden cesty odtud mít chýši zlý šaman Pomelok. On zajal několik našich bojovníků, když oni byli na lovu. Když vy zničit Pomeloka a dovést zpět naše bojovníky, Giwami vám pomoct ve vaše další cesta.“
Družiníci se podívali jeden na druhého, přikývli a Mýtos řekl: „Přijímáme. Ale než se vydáme ztrestat Pomeloka, potřebovali bychom si trochu odpočinout a doléčit naše zranění.“ Při těchto slovech se podíval na Aylaris, ale šaman jen chápavě přikývnul.
„Giwami se o to postarat a vy zítra vyrazit na Pomeloka.“
*
Příštího rána se družiníci probudili řádně vyspaní a odpočinutí. Giwami jim poskytl svoji skrýš, ve které všichni nerušeně přespali, a také medicínu – hada Lu, jenž byl na přání družiny čerstvě chycen a jehož kousnutí je, jak víme, vysoce léčivé.
Ochránci Světla si na prahu šamanova obydlí právě kontrolovali svoji výzbroj a výstroj – připravovali se vyrazit, když tu náhle začalo pršet.
„V dešti tam nejdu.“
„Počkáme, až to přejde.“
„Se ví…“
*
Družina (společně s Xi Xaem, který byl také rozhodnut zúčastnit se záchranné výpravy) tedy vyrazila odpoledne. Déšť už ustal, stezka byla promoklá a bahnitá. Vítr polámal mnoho větví, které bylo nutno odstraňovat, a cesta tak ubíhala pomalu. Navíc se na jednom místě Mýtos propadl do bahna až po pás a ostatní měli plné ruce práce, aby ho vytáhli na pevnou půdu a sami přitom neuvízli.
*
K večeru se čtveřice dobrodruhů dostala na místo. Stíny se prodlužovaly, světla ubývalo. Bylo to nejenom západem slunce, ale hlavně dlouhými šedými pavučinami utkanými ve větvích stromů. Jim unikl jen málokterý paprsek. Ochránci zapálili světlo v lucerně a vstoupili na prostornou mýtinu, uprostřed které se tyčila veliká kruhová chýše. Dřív, než se stihli poradit, jestli do jejího vchodu naběhnou, nebo naopak dají přednost pomalé, tiché akci, spatřili v okolních větvích pohyb. Pavouci! Bylo jich desítky. Odporní, velicí jako pes a všichni stejně tygrovaní. Z kusadel jim kanul jed a družinu velmi rychle obstoupili. Aylaris jich několik nebojácně trefila střelami z kuše, ale ostatní to ještě víc popudilo. V tu chvíli zapálil Ristridin svojí lucernou nejbližší z pavučin. Pavouci se v útoku zastavili a stáhli. Oheň se začal velice rychle šířit a za pár okamžiků byl celý lesní příkrov v jednom ohni. Včetně některých zámotků za chýší, v nichž byli uvězněni Giwamiho bojovníci.
Na jejich osvobození ale nebyl čas. Z větracího otvoru uprostřed střechy chýše vylezl obrovitý šeredný pavouk s hrozivýma lidskýma očima – šaman Pomelok. Než se kdokoli stihnul nadát, vykouzlil mocnou černou střelu, která mezi družiníky vybuchla. Ty to rozhodilo na všechny strany, ale přesto se zformovat stačili poměrně rychle. Ristridin odpověděl stejnou mincí – blesky tak létaly na obě strany. Mezitím Aylaris střílela pavouky, kteří opět začali dorážet. Mýtos s Xi Xaem vykročili směrem vpřed a Pomelok jim vyšel vstříc. Seskočil ze střechy svého příbytku a strhl se lítý boj.
Nebýt Ristridina, vše by nejspíš dopadlo špatně. Mýtosův meč i Xi Xaovo kopí si pouze málokdy našly svůj cíl – pavouk se ukázal být příliš obratným a mazaným. Ale Ristridinův magický potenciál se naštěstí obnovil a on tak byl schopen seslat další salvu výbojů, které Pomeloka načisto upekly na uhel. Poslední ránu pak zasadil Xi Xao a pomsta Jaguárů tak byla dokonána.
*
Pouze čtyři ze zajatých bojovníků se podařilo zachránit. Dva ze zámotků na stromech a dva z prostoru vyhloubeného pod Pomelokovou chýší. Tu Ochránci pečlivě prohledali. Některé předměty vzali s sebou, jiných se báli sotva dotknout. Stejně tak Pomelokovo tělo (po svém skonu se proměnil v člověka) nechali být.
Na místě přenocovali. Ráno je vzbudily sluneční paprsky, které si sem po dlouhé době opět našly cestu, a družina vyrazila zpět do Giwamiho vesnice. Tam je všichni nejprve hlučně a radostně přivítali a poté je zbavili pavoučího jedu, který v kousnutých stále koloval.
Giwami svůj slib splnil. Xi Xao se sám nabídl jako průvodce a tak další den ráno odešli z vesnice Jaguárů čtyři hrdinové vstříc novým nebezpečím…
***
|
|
