Setkání o prvním srpnovém víkendu na Jonášově chatě jsme plánovali snad půl roku. Po mnoha schůzkách, při kterých vždy jeden člen družiny chyběl, jsme se sešli všichni a po dlouhých 16ti měsících jsme se vrátili k příběhu Ochránců Světla. Jejich poslední cesty jsme totiž opustili u bran Iztokovy pevnosti v dubnu 2011.
Poslední týden před setkáním byl vyplněn kolotočem upřesňujících e-mailů, který nás vyhodil vstříc dobrodružství…
Kolem půl páté odpoledne už vyhlížím Marka, který mě vyzvedá a jedeme do Pivonic. Cestou rozebíráme, co nás na místě asi tak čeká a také jeho možné PJování Star Wars v systému Čas pro hrdiny. Krátíme si chvíli laškováním, jak ten Mýtos v Dessi zase pěkně uspěje, když jsme náhle na křižovatce a nevíme kudy dál. Projeli jsme Bystřicí, aniž bychom to zpozorovali… O chvíli později jsme se ale našli a přijeli tam, kde lišky dávají dobrou noc. Tedy do Pivonic…
Jonášova chata předčila všechna naše očekávání. Krásná, útulná, s pěknou zahrádkou, posezením venku, ohništěm… Co víc bychom si mohli přát? Pěkné počasí? I to se dostavilo.
Čekání na Jirku a Máju si krátíme relaxováním na lehátkách a malým šachovým turnajem. Jak dopadly partie se mnou, tu psát nebudu. Zmíním jen, že v souboji o druhé místo hrál Jonáš příliš riskantně a proto bral stříbro Marek. O chvíli později přijeli kluci, vybalili jsme a podle Májova přání jsme šli opékat špekáčky. Byly výborné a co vím, tak se z nich Májovi špatně neudělalo, takže pochvala šéfkuchaři. Až jsme dojedli, byla už úplná tma. Šli jsme hrát…
Poté, co se Ristridin zotavil, vyslechli Ochránci Světla zajatého Rinzelera. Od něj se však nedozvěděli téměř nic nového. Rinzelerovy odpovědi byly vyhýbavé a nejasné, ale přesto družině slíbil pravdivé svědectví při nadcházejícím soudním přelíčení.
I tak odpluli Ochránci Světla do Rangaroke. Místnímu soudu předložili důkazy o dobytí Iztokovy pevnosti a také důkazy o spolupráci Iztoka s Orm-a-Lisskou Gildou. To, že Iztok uprchl a odnesl si přitom značnou část svého pokladu, nijak družiníci netajili. Gilda družinu obvinila z falešného nařčení, soud se kvůli nutnosti prostudovat všechny náležité spisy odložil, a družině nezbylo nic jiného než čekat. A čekali vskutku hodně dlouho. Po prostudování spisů na zástupce jednotlivých loďařských společností, poté na nezávislého lodního stavaře, jenž měl potvrdit, že loď, kterou družiníci Iztokovi zajali, je skutečná Pěst spravedlnosti. A nakonec na stanovení prospektorů, kteří se jali prozkoumat Iztokovu pevnost osobně. Není se co Ristridinovi divit, že byl z toho všeho velmi vyčerpaný.
Během té doby byla družina několikrát terčem nátlaků Gildy. Nejprve šlo o žádost o stažení obžaloby, poté agenti Gildy zkoušeli družinu přeplatit a na závěr hrozili fyzickou likvidací. Ochránci Světla však neustoupili ani jedinkrát. To se jim málem stalo osudným. V noci, jeden den před zasedáním soudu, vzbudila družiníky obrovská detonace a následoval boj o holý život. Ochránci totiž v Rangaroke nepřespávali v hostinci, nýbrž na své lodi Stříbrná šupina, kterou agenti Gildy pomocí mnoha torpéd rozmetali. Mnoho námořníků při tomto útoku zahynulo, avšak žádný z Ochránců nebyl vážněji zraněn nebo zabit. I mnoho věcí stihli ještě zachránit, Rinzeler byl však pryč…
Druhý den na to uznal soud Gildu vinnou ze spolupráce s piráty a zahájil proti ní dlouhé trestní řízení. Ochránci Světla byli zproštěni všech obvinění a s rozporuplnými pocity odpluli zpět na Hořící ostrovy. A pak dál… Vstříc novému dobrodružství…
Výborné hraní s krásnou noční atmosféru skončilo kolem půlnoci. Zatímco ostatní se ještě chystali na Smallworld, já jsem si jen poslechl pravidla a vydal se spát…
Ráno vstanu a kluci hrají Smallworld… Šli vůbec spát? Posnídám, co dům dal. A že byl štědrý! Jonášův čaj, Markův chléb a nevímčí pomazánka mě příjemně naladí. Dokonce tak příjemně, že při následné revizi deníků a přestupech povoluji přestupy až o dvě úrovně. (Po přesném spočítání bodů zkušenosti jsem doma zjistil, že jsme udělali chybu a většina družiny bude dodatečně downgradnuta.) Když vše dořešíme, tak je čas na oběd. Jirka s Jonášem se stravují na chatě, my s Markem a Májou jedeme do Bystřice. Po obědě v restauraci potkáme místního svalnatce (Marek: „Ten má bicák větší než moje stehno.“) a jdeme nakoupit. Pár chvil poté, co Mája vyfotí místní náměstí, jsme už zpátky na chatě a společně s ostatními usedáme k hernímu stolu…
Ochránci Světla se rozhodli pro velice nebezpečnou výpravu. Výpravu do míst, kde byl před čtvrt stoletím ukut Mýtosův a Corwinův meč. Výpravu do míst, kam uprchl Djergaan – mocný časoprostorový mág a úhlavní nepřítel družiny. Výpravu do topické říše Dessi, kde vládnou nejmocnější mágové světa a i podkoní tam umí čarovat…
Plavba do Axary, hlavního města Dessi, byla velmi poklidná. Ani vyjednávání s pouštními nomády v Rix Maadi, kde družina zakotvila, aby doplnila zásoby, nebylo nijak vleklé. S větrem v zádech strávili družiníci na moři méně než měsíc.
Poté co se v Axaře rozkoukali a byl jim přidělen průvodce do vyšších částí města (přibližně polovina Axary se rozkládá na obrovských levitujících kamenech), rozhodli se družiníci rozdělit a řešit svoje osobní záležitosti. Mýtos hledal kováře, který by spravil jeho vzácnou zbroj, Ristridin hledal mistra vitální magie, který by mohl znovuvytvořit jeho chybějící levou paži, Aylaris hledala, co by kde štípla (naštěstí nic takového nenašla) a Bodasen se jako vždy staral o bezpečnost. Opravení zbroje se ukázalo jako dosti drahé a také časově náročné. S Ristridinovou rukou to bylo také tak a to přesto, že se Ristridinovi poštěstilo zastihnout samotného Xin Li Xina - arcimistra vitální magie. Přesto toto setkání bylo prospěšné. Když se před ním Ochránci Světla zmínili, kdo jsou a odkud přichází, Xin Li Xin jim potvrdil, že před nedávnou dobou se v džungli uprostřed ostrova usídlil mocný mág, který svými pokusy destabilizuje veškerou magii, což může mít pro Axaru destruktivní účinky. Jméno Djergaan Xin Li Xinovi nic neříkalo, stejně tak družině jméno Gax Mawarato. Když však obě strany dodaly, že jde o časoprostorového mága, vše bylo jasné… Vitální mág družinu svěřil do péče Umoraxora – mistra materiální magie. Ten je ubytoval v luxusních pokojích své univerzity a zařídil audienci před Magickou radou.
Druhý den nato vypověděla družina svůj plán – dopadnout Djergaana za každou cenu – již v mramorových prostorách Komnaty Slunce a Měsíce. Naslouchalo jí všech deset arcimágů, reprezentujících každý z magických oborů, společně s Asámanem – vládcem Dessi. Všichni se shodli na tom, že Djergaan musí být zastaven. Družina však byla poučena o tom, že magie uprostřed ostrova vykazuje značně nestabilní chování a to tím víc, čím blíže je kouzelník k pomyslnému středu. Proto je pro veškeré magiky džungle smrtící pastí nejenom z hlediska přírodních nebezpečí, ale zejména kvůli své magické podstatě. Stejně jako kouzla, mohou i lektvary a další magické předměty vykazovat neočekávané účinky. I přes tato varování, rozhodli se Ochránci, že hozenou rukavici pozvednou a smrtelně nebezpečné výpravy se zúčastní. Stejně tak nebojácně i Ristridin svoji účast nezapřel. I když mnohokrát později si z hloubi duše přál, aby toto rozhodnutí nikdy nebýval učinil…
Družiníci vyrazili do džungle o pár dní později. Jednak si Ristridin musel zvyknout na mechanickou protézu, kterou mu Xin Li Xin vyrobil, druhak byli všichni Umoraxorem v několika lekcích zpraveni o nástrahách džungle. Ačkoli si někteří družiníci dodnes myslí, že byla tato příprava nedostatečná, JÁ tvrdím opak.
Veškeré nástrahy, které družina v džungli utrpěla, jsme svěřili k sepsání Jonášovi, já tu zmíním jen to nejdůležitější. Už v prvním kruhu magie (mágové takto pojmenovali místa s magickými anomáliemi - od prvního kruhu po pátý) se při překonávaní řeky Ristridinovi vymklo z rukou kouzlo Hyperprostor. Zatímco on, Mýtos, Aylaris a Bodasenův pes pomocí tohoto kouzla říčku překonali, Bodasen zmizel neznámo kam. I vydali se ho družiníci hledat, zkoušeli ho kontaktovat pomocí magického posla, vysílali každou chvílí oheň nad džungli, Bodasena nenalezli. Jeho osud se odvíjel samostatně, ale nutno podotknout, že velmi neslavně. Zbytek družiny na tom také nebyl o moc lépe. V noci je přepadl aligátor a Bodasenova psa roztrhal. Všichni byli zranění, vyčerpaní, vyděšení…
Končili jsme po půlnoci.
Ráno vstanu kolem desáté a snídám výborné koblížky. Kluci mezitím dohrávají Smallworld a všichni až na Jirku, který si znuděně bere knížku a jde ji číst, jdeme opět na to.
Mýtos, Ristridin a Aylaris pokračují v cestě nehostinnou džunglí. Rozložité listy místních rostlin odlétají od Mýtosovy mačety, pot jim stéká po tvářích, když tu slyší… Bubny. Všichni tři se schovají do keřů a vyčkávají. Po chvíli se objeví domorodci, kteří nesou na ramenou kládu s přivázaným krollem. Aylaris navrhuje, aby je družina nechala projít, ale Mýtos je zásadně proti s tím, že kanibalům nebožáka nenechá. Strhne se šarvátka, při které jsou domorodci pobiti, nicméně následně na to jsou družiníci přepadeni kanibaly skrytými v houštinách. Podaří se pobít i ty, ale jejich foukačky si bude družina ještě dlouho pamatovat. Obzvlášť Aylaris, která se po boji ocitla na prahu smrti. Jenom díky statečností Mýtose, který neváhal rychle prohledat okolní džungli a donesl nektar z léčivé rostliny, sám přitom schytav několik včelích žihadel, Aylaris přežila. Po boji dojde na výslech zajatého krolla.
Jirka odkládá knížku a začíná se mnou vytvářet novou postavu. Mezitím jsou k obědu špekoni ze včerejší večeře.
Kroll se umí stěží představit. Velmi zevrubně popisuje, že je z civilizace (což by do něj nikdo neřekl) a že byli společně s jeho společníky na lovu ptáka Moa. Přepadli je však domorodci a všechny kromě něj již snědli. Jeho přenášeli jako hlavní chod do jejich druhé blízké vesnice. Protože zůstal sám a je nahý a bezbranný, navrhuje se vrátit. Stejně tak s ním souhlasí Aylaris. Mýtos s Ristridinem chtějí pokračovat a je po jejich. Grung (tak zní krollovo jméno) si sežene bederní roušku, velký kyj z bhadurového dřeva, které je stejně pevné jako železo, a pokračuje s družinou.
O pár hodin později se družina střetne s ptákem Moem – vysokým nelétavým opeřencem s velmi vyvinutými zadní běhy. Dobrodruhy z civilizace je loven především pro drápy, které jsou ostré jako břitvy. O tom se na vlastní kůži (doslova) přesvědčí právě Grung. Než družiníci ptáka Moa ubijí, je Grung pařáty doslova roztrhán. Jaká ironie osudu, že se právě z lovce stala kořist.
Ačkoli jsou v džungli vysoké tropické teploty, nálada družiny je na bodu mrazu. Když už se v této nehostinné přírodě podařilo získat spojence, družina o něj rázem přišla. Mýtos Grunga pohřbí, jako zkušený řezník ptáka Moa vykuchá (nedělá to v této džungli poprvé), a tím získá spoustu masa pro celou družinu. Zde dobrodružství prozatím končí…
Po Dračím Doupěti jsme si ještě jednou zahráli Smallworld. Bylo to vlastně poprvé, kdy jsem to hrál, a musím říct, že to je výborná hra. Jednoduchá, rychlá a plná zábavných kombinací ras a atributů.
Po Smallworldu se jdeme všichni sbalit a uklidit chatu. Pokud budu chtít někdy někoho zaměstnat do kuchyně, určitě najmu duo Mája a Marek. Umývání nádobí jim šlo samo. Při úklidu jsme ještě shlédli finále badmintonu na Olympiádě a pak jsme podnikli pěší túru na zříceninu hradu Zubštejn. I ten předčil má očekávání. Čekal jsem pár kamenů a jednu polorozbořenou zeď, ale určitě ne toto.
Zubštejn je stále velmi vysoký, s pláckem v horním patře a čtyřmi místnostmi. Výhled z něj byl úchvatný. Hodně nás to naladilo na nějaké noční hraní buď přímo tam, nebo někde poblíž. Snad napřesrok…
Pak už nás čeká jen cesta lesem zpět k chatě a loučení. Jonáš s Májou odjíždí do Brna, Jirka do Rudy a my s Markem do Meziříčí. Pobyt byl více než skvělý, po dlouhé době jsme oživili Ochránce Světla a parádně jsme si zahráli. Tak příští rok zase ahoooooj!
|
|
